Základní knihovna Čehovice
Naposledy aktualizováno: 17.07.2017 20:21:52

Historie knihovny v Čehovicích

 

V roce 1883 byl staršími usedlíky v obci Čehovice založen Čtenářsko – pěvecký spolek „Svornost“

Žádost o činnost byla potvrzena a povolena okresním hejtmanem. Z období založení se dochovala fotografie, na níž je 27 členů se spolkovým praporem, který jim darovalo tehdejší obecní zastupitelstvo. Jména zakládajících členů ani členů vedení do roku 1900 nejsou známa.V roce 1900 byl předsedou spolku zvolen farář Antonín Hanzlián, 1904 pak také farář Vilém Kolář, v roce 1906 Jiří Lunda, 1909 Jan Krátký. V období po 1 světové válce činnost ochabla a tak spolek přistoupil ke zrušení, a to 16. 7. 1921.

Poté převzala knihovnu tělocvičná jednota Sokol Čehovice, která ji spravovala, doplňovala a udržovala. Knihovnu pak obnovil a dal do správného stavu pan učitel Znojil, který do obce přišel 21. 7. 1919 a byl ustanoven učitelem zdejší obecné školy. Knihovna se nacházela v pohostinství pana Bohumila Krátkého ( bývalý kulturní dům), které měl v pronájmu pan František Geršl, v té době měla knihovna 320 svazků. V roce 1923 se stěhuje do školy a je umístěna v jedné místnosti u průjezdu. Roku 1924 přebírá knihovnu obecní zastupitelstvo a jmenuje knihovníkem pana Františka Labounka ( až do roku 1933) a pokladníkem učitele Zikmunda Znojila. Knihovně také obec přispívala každým rokem na nákup nových knih. Dalším knihovníkem v pořadí byl pan Alois Svozil, a to od roku 1934 do roku 1940. V době okupace byla knihovna na rozkaz okresního protektora uzavřena. Po osvobození v roce 1945 převzal knihovnu do svého vlastnictví místní národní výbor. Knihovna byla z budovy školy přestěhována do domu u Lundů, aby se uvolnil byt ve škole pro školnici paní Anežku Šebestíkovou. V té době čítala knihovna jen 400 svazků ( hodně svazků se ztratilo během války) a knihovníkem byl ustanoven Karel Švandera. V roce 1947, kdy byla prováděna kontrola, vyplývá ze zápisu, že v knihovně bylo celkem 460 svazků, z toho 100 knih naučných. Za výpůjčku knihy se platilo - 0,20 Kč za kus. V roce 1954 se knihovna opět stěhovala., tentokrát do pohostinství pana Josefa Kryla, protože budovu Lundovo převzalo JZD na kanceláře.O čtyři roky později v roce 1958 se stěhuje znovu, na místo nynější samoobsluhy, tehdy dům p. Pospíšila. Knihovna v tomto roce měla již 810 svazků. V roce 1965 se přestěhovala do vedlejší budovy, domu paní Ševčíkové (nyní budova obecního úřadu) - a čítala 1480 svazků. Příspěvky z obecního rozpočtu na knihy v období 1967-1984 činily asi 500,- Kč na rok.V letech 1945 - 1964 se knihy půjčovaly jen v zimních měsících, od roku 1965 pak celoročně. Další stěhování proběhlo v roce 1969 do výminku domu Uličných. Knihy byly sestaveny podle přírůstkového seznamu, rozděleny na knihy pro děti a dospělé a knihovna byla nově zařízena dřevěnými regály na uložení 1 962 knih. V roce 1975 měla knihovna svazky abecedně seřazeny, celkem již 2 340, z toho 320 knih cestopisných, 630 pro mládež, 1390 pro dospělé čtenáře. Ve dnech 10. - 16. listopadu 1980 se knihovna stěhuje ve své historii naposledy, a to zpět do budovy školy (bývalá šatna mateřské školy). Byla provedena inventarizace knih a nevhodné, zastaralé tituly byly vyřazeny.

Pan Karel Švandera vykonával funkci knihovníka od roku 1945 do r. 1998. Potom převzala jeho činnost paní Božena Spáčilová a zastává ji dosud.V roce 2002 byla naše knihovna zaregistrována podle nového zákona pod ministerstvem kultury. Obec přispívá na nákup nových knih a časopisů. Knihovna solupracuje s mětskou knihovnou v Protějově, která zapůjčuje knihy v tzv. výměnném fondu, což využíváme a obměňujeme tak nabídku knih. Knihovna se v roce 2003 stala informačním centrem obce, s počítačem připojeným na internet přístupným široké veřejnosti. Postupně se celý knihovní fond převádí do elektronického katalogu na počítači v zakoupeném programu pro knihovny Clavius.

V roce 2012 po celkové rekonstrukci budovy se stěhuje knihovna znova, tentokrát jen v rámci budovy, do jiných místností v přízemí budovy mateřské školy, získává nový vchod společný s mateřskou školou a kanceláří obecního úřadu, je ve dvou větších nově upravených prostorách se sníženými stropy a s novou dlažbou. Doplnění vybavení stolky a židlemi pro děti, vyřazenými z MŠ a sedačkou, kterou darovala p. knihovnice.. 

ROK

POČET SVAZKŮ

POČET ČTENÁŘŮ

POČET VÝPŮJČEK ZA ROK CELKEM

1965

1 480

38

564

1975

2 340

96

1 749

1980

2 300

112

4 888

1990

-

70

2 922

1996

-

16

771

2000

3 208

62

2 118

2002

3 372

48

1 615

2004

3 400

51

1 305

2011

3 395

34/6

1 227

2012

3 398 37/16 1 350

2013

 - 37/16 1 350
2014  3 430 50/17 1 280
2015  3 440 31/8 1 012
2016      

 

 Knihovníci v Čehovicích

  • Pan Zikmund Znojil ( 1921 -1924) - v Čehovicích působil od roku 1919 jako učitel, po roce 1945 pak jako ředitel ZDŠ v Čehovicích, dlouhá léta vedl pěvecký kroužek při TJ Sokol ( zemřel 3.3. 1968)
  • Pan František Labounek ( 1924 – 1933)
  • Pan Alois Svozil (1934 – 1940)
  • Pan Karel Švandera ( 1945- 1998) Knihám zasvětil pan Karel Švandera velkou část svého života. Narodil se 21.1.1911. Byl obuvník, pracoval jako živnostník ve své malé dílně v rodinném domku v Čehovicích. V roce 1952 mu živnost vzali. Se svou manželkou vychoval 6 dětí. I při péči o takto početnou rodinu však nezůstával stranou společenského života v obci. Od roku 1945 byl knihovníkem v místní lidové knihovně. Knihovnu vedl celých 52 roků až do roku 1997. Setkával se s lidmi , předával jim informace, propagoval knihy, dělal besedy pro děti o spisovatelích. Od roku 1956 psal až do roku 1998 také místní kroniku, tzn úctyhodných 42 roků. Jak pan Švandera říkával :“Člověk musí takovou práci dělat rád“ Spolupracoval s Krajským střediskem památkové péče v Brně, na seznamu chráněných památek v obci. Čerpal ze starých knih, historie obce, dovedl poutavě vyprávět o dobách minulých, připomenul občany, kteří se jakkoli zapsali do povědomí obyvatel Čehovic. V roce 1997 předal vedení místní lidové knihovny i kroniku obce své nástupkyni, paní Boženě Spáčilové, učitelce mateřské školy. Zemřel v roce 2004, ve svých 93 letech.
  • Paní Božena Spáčilová ( 1998 – dosud)

 

Historie Čehovic

 

První zmínka se o vesnici objevuje již v roce 1299 ve spojitosti se jmény bratří Ludíka, Konráda a Herborda z Čehovic.

V roce 1358 pak Jan a Bareš z Čehovic zaměnili Čehovice za statky v Stachové a tím patřila vesnice k šternberskému hradu. Ve 14. a 15. st. se objevují v listinách různé názvy pro tuto obec –Czichowicz,Czyhowicz,Čihovice. 1397 umírá Petr ze Šternberka jako bezdětný a Čehovice tak připadají dědictvím, rodu z Kravař a poté v roce 1490 prodejem přechází do rukou Ctibora Tovačovského.

V roce 1503 kupuje panství tovačovské, Čehovice a mlýn Vilém z Pernštejna, od těch dob sdílely Čehovice osud spolu s tovačovským panstvím až do roku 1848. V obecním archivu se zachovala pergamenová listina z r. 1503 na dvůr vydaná Janem ze Schellenberka a Johankou z Krajku.

V roce 1577 Čehovicím Vratislav z Pernštejna propůjčil erb a znamení na pečeť, jen málo obcí se může pyšnit takovými dokumenty.

Brzy po začátku třicetileté války, byly Čehovice vypáleny a zničeny (pravděpodobně v letech 1621-1623) a znovu od základu vystavěny, ale o 1km níže, blíž k řece Vřesůvce. Na původním místě, kde vesnice stála je dosud na památku kaplička sv. Prokopa. Nová obec Čehovice leží v nadmořské výšce 211 m.n.m.

 

Nově opravená kaple sv. Prokopa
 OBRÁZEK : 100_1780.jpg

 

Z archivu p. Sedlákové (písnička o Čehovském kopečku, kde kaple stojí)OBRÁZEK : hanacka_piesnicka.jpg

Zřizovací listina

Obec Čehovice, okres Prostějov

Zastupitelstvo obce Čehovice, okres Prostějov, dle zákona č.128/2000 Sb., o obcích (obecních zřízeních), ve smyslu § 84, odst. 2, písm. a), dále ve znění zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů ve smyslu § 23, odst. 1, písm. a) a ve smyslu zákona č. 257/2001 Sb. o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) zřizuje organizační složku obce v Čehovicích touto zřizovací listinou

pro základní knihovnu bez právní subjektivity, Čehovice 93, Čehovice, 798 21 Bedihošť, okres Prostějov s účinností od 1. 1. 2002, s právem jednání jménem svého zřizovatele – obcí Čehovice, ve věcech vymezených knihovním zákonem a knihovním řádem

Účel zřízení: Základní knihovna je součástí systému knihoven vykonávajících informační, kulturní a vzdělávací činnost. Je knihovnou, v níž je zaručován rovný a bezplatný přístup všem, bez rozdílu poskytovaných knihovnických a informačních služeb.

Vedoucí organizační složky:
Zastupitelstvo obce Čehovice jmenovalo paní Boženu Spáčilovou vedoucí této organizační složky, která si volně doplní pracovní skupinu o spolupracovníky z řad občanstva. Práce členů pracovní skupiny je bezplatná.

Hospodářská činnost: Organizační složka nevykonává žádnou hospodářskou činnost.

Majetková podstata: Vedoucí organizační složky přebírá a hospodaří s majetkem základní knihovny (zařízení a knihovní fond), který obec předává dle inventurních soupisů. Inventurní soupisy podléhají kontrolní inventuře k 1. 1. každého roku.

Vymezení doby, na kterou je organizační složka zřízena: Organizační složka je zřízena na dobu neurčitou, přičemž vedoucího organizační složky jmenuje a odvolává zastupitelstvo obce v Čehovicích.

Závěrečná ustanovení: Zřizovací listina nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002 a to dle usnesení zastupitelstva obce Čehovice ze dne 13.11. 2001 v zápise č. - Usnesení OZ ze dne 13.11. 2001 bod 6.1/c a 2/b

Touto zřizovací listinou se zrušuje zřizovací listina ve smyslu zákona č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon).

V Čehovicích dne 13. 11. 2001
Starosta: Jiří Mrázek

Významné osobnosti, rodáci

Rudolf Chlup hudební skladatel a osvětový pracovník. Pocházel z muzikantské rodiny. Narodil se 8.9.1879 v Čehovicích ( zemřel 12.11. 1961 v Prostějově, kde trávil poslední léta svého života), Jeho dílo není velké rozsahem, má však svoji uměleckou hodnotu a hloubku. První hudební základy získal u svého otce varhaníka v rodné obci, později soukromě u Oskara Nedbala. Gymnázium vystudoval v Olomouci, obchodní akademii v Prostějově (absolvoval v roce 1899). Svá vysokoškolská studia započal v Praze, dokončil ve Vídni (1903). Jako profesor obchodní akademie nejprve působil v Prostějově (1903 – 1919), kde se aktivně účastnil hudebního života ( Orlice, Orchestrální sdružení). Ovládal mistrně hru na violu d´amour, na níž předváděl v Měšťanské besedě skladby barokních Mistrů. Po převratu odešel do Bratislavy, kde se stal profesorem obchodní akademie a lektorem právnické fakulty Univerzity Komenského. V Bratislavě vyvíjel bohatou hudebně-organizační činnost. U Dobroslava Orla studoval hudební vědu (1924 -1928), pracoval v Umělecké besedě a Osvětovém svazu. Jako skladatel získal řadu cenných úspěchů, především zpěvností, hloubkou a lidově zabarvenou melodikou svých skladeb. Ze sborové tvorby jsou nejvýznamnější Hymnus svobody, Rodné vísce a Padlým hrdinům, z písní První políbení a Píseň tuláka. Pro velký orchestr napsal symfonickou báseň Děvín (1921), kantátu Odměna a několik skladeb pro klavír, housle, violoncello, včetně úprav lidových, především hanáckých písní aj. Mnohé z těchto skladeb byly provedeny i v Prostějově. V roce 1939 se musel pro úplnou ztrátu zraku Chlup skladatelské a veřejné činnosti vzdát.

Nesvadbík František Ladislav - historik; pedagog, spisovatel – autor životopisné literatury, středoškolský profesor, narodil se * 30. 3. 1860 Čehovice, okr. Prostějov, zemřel + 4. 4. 1939 Brno

Lejsek František, Květoslavpedagog, hudebník, skladatel, spisovatel – narozen 2. 5.1888 Čehovice, zemřel 24.1.1955 Brno

OBRÁZEK : clip_image002.jpg

František Havránekzahradník, zahradní architekt, narozen 30. 8.1867 Čehovice, zemřel 10.12.1944 v Prostějové, působil jako městský zahradní architekt v Prostějově od roku 1889, později jako správce prostějovského hřbitova, návrh na Kolářovy sady, projekt urnového háje – byl ceněný odborník

Karel Husárekdivizní generál 1. zástupce náčelníka hlavního štábu. Narodil se 31. ledna 1893 v Čehovicích. V letech 1904 – 1912 chodil na gymnázium v Prostějově a potom začal studovat stavební inženýrství na Vysoké škole technické v Brně. Po vypuknutí světové války musel studia opustit a v srpnu 1914 nastoupil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády. V srpnu 1917 vstoupil do československých legií v Rusku. Brzy po osvobození byl zatčen a obviněn za činnost ve zbrojním průmyslu v období okupace. V létě 1946 ho z vězení propustili, vyšetřování probíhalo nadále na svobodě a v prosinci 1948 ho mimořádný lidový soud zprostil viny. V 50. letech pracoval Karel Husárek ve Státním nakladatelství technické literatury jako překladatel. V 60. letech těžce onemocněl a musel být hospitalizován. Zemřel 26. července 1972 v Praze. Jeho ostatky byly převezeny v roce 1974 do Paříže. V listopadu 1991 byla Karlu Husárkovi posmrtně vrácena hodnost divizního generála. Jeho jméno by patrně upadlo v zapomnění, naštěstí však stále rostoucí zájem o československé opevnění tomu zabránil a generál Husárek je v souvislosti s ním často zmiňován. Diviznímu generálovi Karlu Husárkovi obec Čehovice udělila čestné občanství 27. prosince 1937. Pod tíhou válečných událostí byla obec Čehovice přinucena zrušit toto občanství 29. srpna 1942.

Ondřej Koutný– plukovník 6. hanáckého pluku

Rudolf Bělín– major

Dr. Ondřej Přikryl– známý hanácký básník, politik a bývalý starosta města Prostějova, v Čehovicích prožil své mládí. Narodil se 26. listopadu 1862 ve Výšovicích. Roku 1887 se usadil v Prostějově jako praktický lékař. Jako starosta Prostějova převedl město nebezpečnými úskalími a persekucemi za světové války. Dal podnět a staral se o vybudování údolní přehrady u Stichovic. Staral se o osiřelé děti (sirotčinec), o zlepšení zdravotnictví ve městě i na celé Moravě (zdravotní zemský zákon 1909). Za jeho starostování byla dokončena stavba nové radnice 15. dubna 1914. Vynikl jako hanácký básník a spisovatel ( 21 sbírek básnických,,10 prosaických spisů, kromě toho napsal sedm spisů politickohistorických). Do politických bojů se vrhal s energií a vytrvalostí, hodnou obdivu. Byl třikrát poslancem moravského sněmu (1902,1906,1913). Starostou města byl od r. 1914 -1919. Po převratu byl zvolen senátorem Národního shromáždění v Praze.

Letocha Stanislav – major, po válce ředitel prostějovského dívčího reálného gymnasia

 
Proces zabral 0.0200 sekund času a 0.62MB paměti.